Chronické Onemocnění Ledvin a Hypertenze

Abstrakt a Úvod

Úvod

Chronické onemocnění ledvin (CKD) je definováno jako trvalé poškození ledvin doprovázené snížením glomerulární filtrace (GFR) a přítomnost albuminurie. Prevalence CKD se v posledních dvou desetiletích neustále zvyšovala a v roce 2004 bylo hlášeno, že postihuje více než 13% americké populace. V roce 2009, více než 570.000 lidí ve Spojených Státech byly klasifikovány jako s end-stage onemocnění ledvin (ESRD), včetně téměř 400 000 dialyzovaných pacientů a více než 17.000 transplantaci. Pacient je rozhodnut mít ESRD, pokud vyžaduje substituční terapii, včetně dialýzy nebo transplantace ledvin. Nárůst výskytu CKD je přičítán stárnutí populace a zvýšení hypertenze (HTN), cukrovky a obezity v americké populaci. CKD je spojena s řadou komplikací, včetně nerovnováhy elektrolytů, minerálních a kostních poruch, anémie, dyslipidémie a HTN. Je dobře známo, že CKD je rizikovým faktorem pro kardiovaskulární onemocnění (CVD), a to snížené GFR a albuminurie jsou nezávisle spojeny se zvýšením kardiovaskulárního a mortalitu ze všech příčin.

HTN bylo hlášeno u 85% až 95% pacientů s chronickým onemocněním ledvin (stupně 3-5). Vztah mezi HTN a CKD má cyklickou povahu. Nekontrolované HTN je rizikovým faktorem pro rozvoj CKD, je spojena s rychlejší progresí CKD, a je druhou nejčastější příčinou ESRD v USA Mezitím, progresivní onemocnění ledvin může zhoršit nekontrolované HTN vzhledem k rozšíření objemu a zvýšení systémové vaskulární rezistence. Několik pokynů diskutuje o důležitosti snížení krevního tlaku (BP) pro zpomalení progrese onemocnění ledvin a snížení kardiovaskulární morbidity a mortality. K dosažení a udržení adekvátní kontroly TK však většina pacientů s CKD vyžaduje kombinace antihypertenziv; často může být nutné použít až tři nebo čtyři třídy léků.