Kolektivní trauma

kolektivní trauma je poranění psychologický efekt sdílí skupina lidí libovolné velikosti, a to až do a včetně celé společnosti. Traumatické události, kterých je svědkem celá společnost, mohou vyvolat kolektivní sentiment, což často vede k posunu v kultuře a hromadných akcích této společnosti.

Dobře známo, kolektivní traumata patří: Holocaust, Genocida arménů, Otroctví ve Spojených Státech, Atomový bombings Hirošimy a Nagasaki, Trail of Tears, Velký Irský Hladomor, Útok na Pearl Harbor, MS Estonia ve Švédsku, září 11, 2001 útoků ve Spojených Státech, Halabja chemický útok a různé další.

bylo prokázáno, že kolektivní traumata hrají klíčovou roli při formování skupinové identity (viz: zákon společného osudu). Během druhé Světové Války, americká ponorka USS Puffer (SS-268), přišel za několik hodin hloubky poplatku útoku na Japonská plavidla na hladině, dokud loď přesvědčený, že ponorka měla nějak unikl. Psychologické studie později ukázaly, že posádka převedená do ponorky po události nebyla nikdy přijata jako součást týmu. Později byla námořní politika USA změněna tak, aby po událostech takového psychického traumatu byla posádka rozptýlena na nové úkoly.

rehabilitace přeživších se stává nesmírně obtížnou, když celý národ zažil tak těžká traumata, jako je válka, genocida, mučení, masakr atd. Léčba je sotva účinná, když jsou všichni traumatizováni. Trauma zůstává chronická a reprodukuje se sama, dokud nebudou řešeny sociální příčiny a pachatelé budou nadále beztrestní. Celá společnost může trpět věčnou kulturou bolesti. (1)

během alžírské války zjistil Frantz Omar Fanon, že jeho praxe léčby domorodých Alžířanů je neúčinná kvůli pokračování hrůzy koloniální války. Zdůraznil, o sociální původ traumata, se připojil k osvobozenecké hnutí a vyzval utlačovaných lidí očistit se z jejich ponižující traumata z jejich společného boje za osvobození. Ve svém rezignačním dopise učinil následující poznámky, jako vedoucí psychiatrického oddělení v nemocnici Blida-Joinville v Alžírsku:

“Pokud psychiatrie je lékařská technika, která si klade za cíl umožnit člověku již být cizinec, aby jeho prostředí, dlužím to pro sebe a tvrdit, že Arabské, trvale cizinec ve své vlastní zemi, žije ve stavu absolutní neosobitost.”(2) v lidské historii se často stalo vštěpování hrůzy a úzkosti prostřednictvím rozsáhlého mučení, masakru, genocidy a podobných donucovacích opatření. V naší moderní historii existuje spousta příkladů. Tyrani vždy používali svou techniku “psychologického dělostřelectva” ve snaze způsobit zmatek a zmatek v myslích lidí a hypnotizovat je zastrašováním a cynismem. Výsledkem je kolektivní trauma, které projde generacemi. Neexistuje žádný magický vzorec rehabilitace. Kolektivní trauma lze zmírnit soudržným a kolektivním úsilím, jako je uznání, vzpomínka, solidarita, komunální terapie a masivní spolupráce.