Komunistický režim
Komunismus (z latinského communis = společný, obecný) je představa, že optimální ekonomické, politické a sociální řád ve společnosti může být naprogramován a uplatňovat v praxi, založené na společném vlastnictví výrobních prostředků a přerozdělování dosažené příjmy, údajně vedoucí k dosažení třídy-méně, rovnostářské a prosperující společnosti. V teoretické sféře se opírá o učení marx-leninismu, v němž klíčovou roli hraje tzv. třídní boj.
režim Komunistické strany, optimálně koncipováno prostřednictvím revoluce, je založena na silné pozici vůdce Komunistické strany ( první nebo generální tajemník), což často vede k téměř non-kritický obdiv této osoby (tzv. kultu osobnosti). Komunistická strana také velmi rychle podrobuje mechanismy státní moci, proniká je a stává se státní stranou. Jeho zájmy se stávají hlavními zájmy celé společnosti. K jejich propagaci je komunistický režim podporovaný byrokratickým represivním aparátem připraven likvidovat své odpůrce, ať už i potenciální.
autoři Černé knihy Komunismu je uvedeno naprosto jasně v jejich úvodu: “Komunistické režimy překonal individuální zločin, jasně v režii a občasné masakry, soustružení masový zločin na skutečný systém vlády.”
totalitní komunistický systém odmítá parlamentní systém. Komunistická strana prostupuje všemi sférami společenského života, paralyzuje jejich normální funkce a v konečné fázi je plně ovládá. Skutečně demokratické systémy chybí. Volby existují například, ale mají pouze formální charakter. Postavení stranického aparátu je ve společnosti zásadní, i když komunisté tvoří jeho menšinu. Dochází k eliminaci nekomunistických stran, které jsou buď převzaty a dále kontrolovány, nebo jsou likvidovány. Protichůdné názory nejsou tolerovány, kritici režimu jsou pronásledováni tvrdě a bez kompromisů. Režim nedodržuje ani vlastní zákony, jako jsou občanská a lidská práva napsaná v ústavě. Dochází k masivnímu využívání represí, násilí a teroru zaměřeného na likvidaci potenciálních nepřátel. Za tímto účelem je vytvořen represivní aparát. Občané státu jsou systematicky zastrašováni (každý zná někoho, kdo byl režimem pronásledován). Státní strana se také snaží získat maximální kontrolu nad životem společnosti jako celku. Komunistický režim mění systém ochrany státních hranic; volné cestování není možné, vše podléhá kontrole. V kombinaci s cenzurními zásahy vytváří komunistický režim vlastní propagandu, ve které svým občanům vysvětluje, co si mají myslet. Režim záměrně eliminuje a útočí na pozice církve ve společnosti. Dochází k “zrovnoprávnění” kultury a umění, místo různých uměleckých forem vzniká jediný přípustný socialistický realismus.
komunistický režim v Československu likvidoval soukromé vlastnictví. V oblasti zemědělství prosazovala kolektivní formu vlastnictví (státní farmy, sjednocená zemědělská družstva). Hospodářský rozvoj společnosti probíhal centralizovaným, plánovaným způsobem pod dohledem Komunistické strany ve formě dvouletých, pětiletých nebo sedmiletých plánů. Ve skutečnosti však došlo pouze k přerozdělení finančních toků. Finanční krachy byly řešeny pomocí tzv. měnové reformy (Československo v roce 1953). Produkce v režii Komunistické strany přerušila kontakty se západními demokraciemi, nedokázala udržet kvalitu výroby a nakonec nemohla konkurovat tržnímu prostředí. Režim dotoval nekonkurenční podniky. Důležitým jevem jsou také tzv. “nedostatek zboží” a fronty na cokoliv (od hygieny články ovoce a zeleniny až po elektroniku a auta).
po uvolnění totální kontroly Komunistickou stranou nad společností nastává krize režimu. Reformy Komunismu zahájena od uvnitř samotné Komunistické strany není možné (viz události v Maďarsku a Polsku v roce 1956, v Polsku na začátku roku 1980, Gorbachov je perestroyka a glasnosti, politiky).
