Nadčasová zpráva Memorial Day od Billyho Grahama

deset a půl před Memorial Day se stal federální svátek v roce 1971, Billy Graham byl v Bostonu dodat memorial adresu Veteránů Zahraničních Válek. Psal se rok 1955 a právě dokončil návštěvu mnoha amerických vojenských zařízení v Evropě. Níže je výňatek z jeho nadčasového poselství, který stále zní pravdivě tento pamětní den, když si s vděčností pamatujeme oběti tolika lidí pro náš národ.

ve všech amerických idiomech není více roztomilé slovo než ” kamarád.”Je to teplé, s intonacemi přátelství, bratrství a společného účelu. Dnes jsme shromážděni, abychom vzdali hold těm, našim “kamarádům”, kteří vylili svou plnou míru oddanosti na oltář svobody.

Tisíce z vás se tady sešli mohl vyprávět dramatické příběhy o hrdinství, které jste sami viděli, jednal podle své kamarády na ponuré fázi války je divadlo. Opustili tuto říši času a prostoru, zbavili nás životních ras, ale posvátná vzpomínka na jejich nezištnost a svobodu, kterou zemřeli, aby získali, bude žít navždy.

před třemi týdny jsem měl tu čest strávit odpoledne s prezidentem (Dwightem D.) Eisenhowerem v Gettysburgu. Vzal mě na osobně provedenou prohlídku bojiště v Gettysburgu, vysvětlovat strategii používanou jak Konfederačními, tak unijními silami. Oba moji dědové bojovali v Gettysburgu. Tato slavná bojiště, a stovky jiných, se staly posvátné půdy, kde se tisíce Američanů zemřelo buď zachovat svobodu, zabránit agresi nebo aby neporušené unie Amerických států.

před několika měsíci, když prezident Eisenhower cestoval po bojišti v Valley Forge a byl ukazován z jednoho historického místa na druhé, učinil toto prohlášení na závěr turné: “tady to pro nás dostali.”

co tím myslel? Myslel tím, že tito muži, a tisíce dalších ve všech válkách, které Amerika bojovala, koupil jejich krví svobody, které si dnes užíváme v ” zemi svobodných, a domov statečných.”Toto strohé prohlášení z rtů našeho prezidenta mi zazvonilo v uších po mnoho měsíců. …

Těchto bojištích světa, dnes jsou posvátné a svaté, aby každý Američan, a my pauza, aby jim naše nejvyšší vyznamenání, pokorně si uvědomil, posvátná důvěra, že tyto naše války, předali nám.

stál jsem u postele chlapce v Koreji, jehož páteř byl roztrhán výbuchem skořápky noc předtím, ale nějakým zázrakem stále žil. Nebyl schopen změnit svou pozici; a kdyby žil, doktor mě informoval, zbytek jeho dnů by strávil ležet na břiše. Armádní zdravotníci ho opravili, jak nejlépe mohli. Uchopil jsem jeho chlad, potící se ruka a řekl mu slova útěchy. Učinil prohlášení, na které nikdy nezapomenu. Řekl: “stálo to za to, pokud to udrží Ameriku svobodnou!”

tomu říkáte “dostat to pro nás”! Jak jsme se myslet na obětavost a hrdinství těchto chlapíků, se nám připomíná slova Ježíše Krista, který řekl: nikdo nemá Větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.”

svobody jsme si, svobody, které bereme za něco tak samozřejmého, svobodu, kterou jsme tak často maličkost s byly zakoupeny ne zlato našich milionářů, ani úplně geniální naši vědci, ani oběti lidí doma, ale především krve, potu a utrpení těch, jejichž jména se v tento den, ctíme—těch, kteří zemřeli, abychom my mohli žít!

zjistili, stejně jako stateční muži všech věkových kategorií, že existují zásady, za které stojí za to zemřít. Jejich ušlechtilá, nesobecká oběť je tichá, výmluvná výtka k sebestřednosti této generace. Ti, kteří chtějí “mír za každou cenu” pamatujte na tento den, že tisíce zemřel pro čest a svobodu a že to, co máme dnes má přijít za cenu prolévat krev. …

Jak jsem stál v nemocnici čtvrtletí dánské lodi “Jutlandia” v korejských vodách Americký chlapec sotva 20 let a bezmocně sledoval, jak tento mladý život odezněl, jsem si myslel, že: Jaké právo mají tisíce Američanů hledajících potěšení žít, když tento chlapec v raném květu mládí musí zemřít? A v tu chvíli mi došlo, že pokud musí zemřít pro Ameriku, někteří z nás musí žít pro Ameriku. Někdy je mnohem těžší žít, než zemřít. Předali nám pochodeň a my máme povinnost vidět, že nezemřeli nadarmo.

I když oběti našich padlých byly skvělé, ale největší oběť ze všech udělal muž na kříži, který zemřel nejen fyzicky, ale duchovně, aby lidé mohli žít. Zanedbávali jsme ho příliš dlouho! Odmítli jsme Jeho plán míru a v důsledku toho jsme bojovali, krváceli a umírali po staletí! Vyzývám svět v tuto hodinu, aby přijal jeho program regenerace srdce, který může změnit společnost, ve které žijeme, a můžeme znát význam skutečného míru v naší době. …

Ano zvony svobody zvoní v Americe dnes, protože tito muži, které dnes ctíme, pro nás prošli. Posvátná vzpomínka na jejich oběť bude vždy žít v našich srdcích a máme posvátnou a svatou důvěru—a nemůžeme je zklamat!

Moje mysl se vrací 2000 let do další bitvy, která byla vybojována na kopci zvaném Kalvárie. Byla to Bitva jednoho mladého muže proti všem silám zla. Vypadalo to jako marný, beznadějný boj, když Ježíš Kristus převzal Satanovu pracovní skupinu jednou rukou. Posměšků chátra, sliny vojáků a pohrdání lidí bylo vedlejší v porovnání s vnitřní boj, který se odehrává v Jeho duši. Ale já ho pozoruji, v fantazie, jako jedna ruka je natažena k Bohu a druhá k vzpurnému člověku, a on dělá spojení a říká: “je konec.”Dostal se přes nás!

máme-li být duchovně silní, bude to skrze něj. Tisíce dnes nacházejí skrze něj nový, nový smysl života. Učí se s důvěrou říkat: “mohu dělat všechno skrze Krista ,což mě posílilo.”Můžeme nejlépe udržet víru s těmi, kteří odešli před tím, udržet víru s námi, s naší nejvyšší ideály a s Bohem.