[nejčastější poruchy elektrolytů na pohotovostním oddělení : co je třeba udělat okamžitě?]

hyponatrémie je nejčastější formou poruchy elektrolytů v pohotovosti. Příznaky jsou nespecifické a zahrnují nevolnost, závratě a často pády. Typickými příznaky těžké hypernatrémie jsou zvracení, mozkové záchvaty, somnolence a dokonce i kóma. Specifická počáteční laboratorní diagnostika zahrnuje měření sérových elektrolytů, sérové glukózy, osmolarity séra a moči a sodíku v moči. Hlavním cílem klinického vyšetření je odhadnout stav objemu. Pokud má pacient hypovolémie infuze izotonického roztoku chloridu sodného (0,9 %) je metodou volby. Pokud je pacient euvolemický, může být příčinou syndrom nevhodné sekrece antidiuretického hormonu (SIADH) nebo (neurotropních) léků. V těchto případech je primárním opatřením omezení příjmu tekutin. Jako rychlé korekce hladiny sodíku může vést k pontine myelinolysis, zvýšení koncentrace sodíku nesmí být menší než 10 mmol/l v prvních 24 h a 18 mmol/l během prvních 48 h. Klinické příznaky hyperkalémie zahrnují neurologické (např. svalová slabost, paréza, hyperreflexie, křeče a dysesthesia), gastrointestinální (např. nauzea, zvracení a průjem) a srdeční příznaky (např. arytmie a vodivosti poruchy). Injekce vápníku okamžitě stabilizuje poruchy srdečního rytmu. Pro rychlý pokles draslíku přesunutím draslíku do intracelulárního prostoru lze použít podávání glukózy inzulínem a inhalační podávání vysokých dávek betamimetik. Eliminace draslíku se dosahuje infuzí izotonického choridu sodného (0,9 %) i.v. podáním furosemidu, iontoměničových pryskyřic a hemodialýzy.