[Souběžné šilhání: šilhání u šilhání syndromy]

Účel: ukázat, jak postupovat od odchylka vizuální osy (za předpokladu, že diagnóza konkomitantní strabismus je jisté) klasifikace šilhání v jednom z různých šilhání syndromů a následně přijmout odpovídající léčebné strategie.

metoda: každé znamení korelované s odchylkou přispívá k pokroku krok za krokem k diagnostice daného syndromu šilhání. Věk při nástupu strabismu, konvergentní nebo divergentní, a jeho charakteristika, přerušovaná nebo konstantní, umožňují v prvním kroku vyhodnotit potenciální binokularitu, stejně jako v časném (získaném) strabismu. První skupina raného strabismu zahrnuje manifestní infantilní strabismus a mikrostrabismus. Oba mají abnormální dalekohled. Musí být zkoumána možnost funkční amblyopie, variabilita úhlu a další příjmy. Časný přerušovaný strabismus udržující potenciální normální dalekohled je zřídka. Ve druhé skupině pozdní nástup šilhání, retinální korespondence musí být prošetřena korespondence testy a prism nebo bifocus odškodnění rozlišovat mezi dvěma možnými typy (včetně akomodační formy strabismu), tj. dekompenzované microstrabismus s abnormální binocularity nebo normosensorial strabismus s potenciálem normální binocularity. V některých případech může být potenciální binokulárnost zpočátku nejistá a / nebo může zůstat později podnormální.

výsledky: V důsledku tohoto systematického přístupu lze každý případ šilhání klasifikovat do jednoho z různých syndromů šilhání. Na základě přesné diagnózy lze provést příslušnou léčbu. Jsou uvedeny cíle léčby, které lze dosáhnout u každého syndromu.

Diskuse: celkový pohled na šilhání syndromů klasifikace se dvěma vchody jsou nezbytné, na jedné straně, brzy nebo pozdě nástup, na druhou stranu normální nebo abnormální binokulární podmínky.

závěr: Tento přístup souběžného strabismu by měl sloužit jako vodicí linie pro klinickou praxi.