N. m. jako První Jazyk: Rozhovor s Dítětem Neslyšících Dospělých

Melanie je jedna z našich ZBAVIT-certifikované Amerického Znakového Jazyka (ASL) Tlumočníci a ASL-VRI nadřízeného, který funguje v našem videu výklad fronty v Arizoně. Je také CODA-dítě neslyšících dospělých. Melanie matka je hluchá a její otec je nedoslýchavý, a komunikují s ní především v americkém znakovém jazyce.

Jako přesný počet neslyšících a nedoslýchavých (DHOH), kteří primárně používají znakový jazyk, počet CODAs v USA a po celém světě, je známo. Přibližně 90% neslyšících dospělých má sluchové děti.

dvojjazyčnost jako CODA a vstup do sluchového světa

Melanie se naučila znakovou řeč od svých rodičů, když byla malá. V jejich malém městě v Britské Kolumbii nebyli žádní další neslyšící lidé, Kanada, a jedinými lidmi DHOH bylo deset až patnáct dětí, které její učitel učil více než hodinu od jejich domova. Její rodina navštěvovala slyšící kostel. Melanie se také naučila angličtinu od svých rodičů, kteří uměli číst i vokalizovat angličtinu, a ze sledování televize.

” cítím se dobře jak ve znakovém jazyce, tak v angličtině. Ale vzhledem k výběru by znaková řeč byla mým preferovaným jazykem, ” říká Melanie.

poté, co ji Melanie matka dva roky učila doma, se Melanie přestěhovala do místní školy Adventistů Sedmého Dne, kde se poprvé připojila ke sluchovému světu. Škola ji testovala, aby zjistila, do které třídy ji umístit, a pak ji vrátili o rok zpět. Později, Melanie byla tak tichá, že škola testovala hluchotu.

“slyšel jsem, že prvorozené Kodas mají obvykle větší potíže než mladší slyšící děti neslyšících dospělých,” říká Melanie. “Tak to bylo pro mě a mou rodinu. Vzpomínám si, jak moje mladší sestra komentovala, jak jsem mluvil “divně,” ale nedokázala přesně říct jak. Myslím, že to byla moje Výslovnost na určitých slovech, nebo možná moje komunikace nebyla jasná. Zdálo se, že moji mladší sourozenci to zvedli rychleji, protože se ode mě mohli učit. Pro mě, kromě mých rodičů nebyl nikdo starší, kdo by se mohl učit a učit se.”

Tlumočení pro Neslyšící Rodiče jako Dítě

je běžné, Že pro neslyšící rodiče, se spoléhat na jejich dvojjazyčné, slyšící děti, aby jim pomohla orientovat ve světě, ale Melanie je rodiče nevěřili v to, že nutí své děti, aby interpretovat pro ně a brát na dospělé role. Jedinou výjimkou byl telefon.

“jako mladý teenager bych často musel telefonovat svým rodičům,” říká Melanie. “Někdy by dospělí nechápali, proč mluví s dítětem, a byli by frustrovaní.”

Melanie někdy musela interpretovat nutností v příležitostných situacích, například v obchodech nebo ve filmech. Její rodiče často komunikovali s prodavači psaním tam a zpět, ale někteří úředníci odmítli psát a mladá dospívající Melanie skočila na pomoc. Melanie by také interpretovat filmy pro její rodiče, kteří by se sledovat a čekat, až na závěrečné titulky válcované mít Melanie shrnout celý děj a dialog.

tlumočení pro rodiče v dospělosti a stát se tlumočníkem ASL

přestože Melanie plynule ovládala znakovou řeč, neznamená to, že je kvalifikovaná k tlumočení bez přísného studia a praxe. “Pětkrát mi trvalo, než jsem složil písemné zkoušky a dva pokusy o absolvování certifikačního výkonu,” říká Melanie. “Určitě existují některé výhody, které mám jako CODA; znamení je můj první jazyk, takže je pro mě snazší rozpoznat nuance v pohybech lidí a jak něco říkají, a já je vyzvednu opravdu rychle. Ale na chvíli jsem stále bojoval s angličtinou. Slyšení lidí bude říkat věci kruhovým objezdem, protože nechtějí být hrubí. Neslyšící jsou tupí. Teprve když jsem se třináct let ponořil do světa sluchu, začal jsem se cítit pohodlně.”

jako dospělý a nyní jako certifikovaný tlumočník ASL Melanie často interpretuje pro své rodiče. “Myslím, že moji rodiče se často cítí vynecháni,” říká Melanie. “Takže pro ně interpretuji, kdykoli mohu. Když moji dvojčata absolvovali střední školu, interpretoval jsem jim celý obřad, aby s námi mohli sdílet ten okamžik. Nikdy jsem nebyl hluchý, ale dokážu si představit, jak se cítí. Kdybych nic neslyšel, cítil bych se tak ztracený. Nechci, aby to tak cítili, tak se jim snažím dát hlas.

“ale někdy musím já nebo moji rodiče nakreslit čáru,” říká Melanie. “Před deseti lety byl můj otec v nemocnici na velkou operaci. Řekl mi, že nechce, abych tlumočil. Je chvíle, kdy je to příliš osobní, příliš mnoho na to, abych to zvládl, zvláště když je to něco emocionálního a vážného. Začnu plakat a to nebude fungovat pro interpretaci.”

Neslyšící a nedoslýchavé Kultury

“není jeden znak, jazyk mluvený univerzálně po celém světě,” říká Melanie. “Každá země má jiný znakový jazyk a zjistil jsem, že jejich kultury a způsob práce jazyků jsou spojeny s místním mluveným jazykem a spoléhají se na něj. Ve znakových jazycích je také mnoho dialektů – přijímám hovory z východního pobřeží – a neustále se učím nové znaky, které jsou pro tento region jedinečné.”

několik věcí se zdá být běžné napříč neslyšícími kulturami. “Neslyšícím lidem trvá déle, než se rozloučí,” říká Melanie. “A hluché domy jsou v některých ohledech hlasitější než slyšící. Moje matka a otec by dupat na zem nebo bít na stěnách, aby si navzájem pozornost, a moji sourozenci a já bych zase až hudbu a TELEVIZI tak hlasitě, jak jsme chtěli.”

časté chyby při interakci s DHOH

Melanie viděla mnoho chyb, které lidé dělají při interakci s neslyšícími. Někteří mluví příliš rychle, jiní předpokládají, že všichni neslyšící budou schopni číst rty. “Záleží na tom, kdo mluví,” říká Melanie. “Oba moji rodiče umí číst rty opravdu dobře, ale nemohou, pokud je člověk obtížně čitelný. Někteří lidé drží své rty blízko u sebe, když mluví. A některá anglická slova znějí spíše hlasovou schránkou než rty, což samozřejmě neslyšící nevidí.”

Další přestupky zahrnují věřit stereotypy o neslyšící lidi, jako nazývat je “hluchý a němý,” nebo myšlení nemohou hlas cokoliv. “Můj táta mluví anglicky docela dobře, tak dobře, že si někteří lidé myslí, že slyší. Moje máma umí také artikulovat anglicky, ale mnoho lidí jí nerozumí, takže moc nemluví kolem lidí.”

“nejhorší je, když lidé předpokládají, že protože moji rodiče jsou hluchí, že nejsou schopni rozhodovat sami za sebe,” říká Melanie. “Místo toho se mnou mluví a chtějí, abych za ně odpověděl. Ale moji rodiče jsou velmi schopní. Nejsou hloupí. Prostě neslyší.”