Oslava Queer Portland: Rozhovor S Claire Rudy Pěstounské

Když jsem byl požádán, aby rozhovor Foster o své nadcházející krátký příběh kolekce, Svítí stále, tleskal jsem ruce a zavrtěl ve svém křesle. Ještě jsme se nesetkali, což je překvapivé, protože oba žijeme a píšeme v Portlandu, Oregon, a mají spoustu společných přátel. Byl jsem nadšený, že jsem konečně dostal příležitost se s nimi setkat, a slyšet o jejich práci.

Shine of the Ever je Fosterova druhá povídková sbírka. Jejich první, Nikdy jsem to nedělal, se zabýval závislostí s podobnou polyvokalitou. Ale Shine of the Ever slaví queerness. Následující postavy z celého genderového spektra, a komunita LGBTQ, sbírka odráží život v punkově zbarveném Portlandu uprostřed své vlastní znovuobjevení. Z přístavního města na dřevo město na jeho aktuální, post-Portlandia iterace (plná pták-tetovaný bokovky), Portland je jak charakter a kaleidoskopický pozadí pro mnoho podob folx Pěstounské představivost. Chytrý, ohleduplný, legrační, a romantické, Fosterovi Portlanders traipse, shimmy, a dupat si navzájem životy, někdy vědomě a někdy ne. Přicházejí na rohy ve stejnou dobu, nebo sdílejí bývalé přítelkyně, nebo se navzájem procházejí na farmářském trhu. Zkušenost je podobně jako život v Portlandu, kde je někdy nemožné vyhnout se setkání s lidmi, které znáte. Nebo přijíždějící na místa ve stejnou dobu. Exkluzivní výňatek si můžete přečíst zde.

takže když jsme s Fosterem dorazili na roh současně, téměř přesně pět minut před plánovaným časem rozhovoru, připadalo mi to jako znamení. Během několika minut jsme si povídali tak pohodlně, že jsem zapomněl spustit rekordér. Jednou jsem to konečně udělal, mluvili jsme déle než hodinu, o všem od změn v Portlandu, do rodinné historie a vysídlení, k astrologii, k poslednímu jednorožci.

***

Rumpus: tak mi řekněte o vašem vztahu s Portlandem. Protože Portland se opravdu cítí, ke mě, jako průchozí postava v lesku všech dob.

Foster: je. Je to nevyslovený charakter. To je moje Anna Karenina. Myslím, že právě v posledních několika letech jsem se opravdu musel vyrovnat s tím, že jsem portlandský spisovatel. Což je něco …

Rumpus: je to věc.

Foster: je to něco, o čem jsem upřímně nebyl nadšený. Miluji Portland, ale neřekl bych, že jsem součástí komunity psaní zde tak, jak jsou někteří jiní. Přijal jsem, že Portland je, ať se mi to líbí nebo ne, do značné míry součástí toho, kým jsem teď, a že to informuje mé umění. Ale, jo, myslím, že Moje historie s Portlandem sahá až do minulosti, jak se říká. Moje rodina přišla do Oregonu v krytém voze v roce 1842.

Rumpus: Opravdu?

stále mám v bytě kusy vozu. Můj rodinný příslušník, který sem přišel, byl druhým a nepříznivým synem velmi bohaté britské rodiny, která vlastnila masivní plantáž v Carolinas a byla jedním ze zakladatelů univerzitního města.

Rumpus: Wow.

Foster: Jo. Takže tento nepříznivý syn z jakéhokoli důvodu opustil domov po dokončení svého vzdělání a stal se žoldákem ve francouzské a indické válce. Jeho obrazy, které existují, ukazují velmi přísného a nekompromisního divokého muže. Byl jedním z lidí, kteří sem přišli, najít práci jako průvodce, druh průkopníka. Že bych se přidal s vozem vlaku v Gruzii a vzal je do Oregonu v 1840-1841, a byl jedním z lidí, kteří podepsali dokument, v Champoeg, Oregon tím, že chceme Oregonu být součástí Spojených Států. Byl jedním z původních gentrifikátorů, pokud mu tak chcete říkat. Nebo původní kolonizátoři. Můj táta byl na vojně, tak jsme se poskakovali. Ale vždycky jsem měl vazby na Portland. Poslali nás sem v létě. Jsem si velmi blízký zejména s babičkou. A Portland je mým domovem na plný úvazek od roku 2002. Tak nějak ta kniha začíná. Vím, že jsme v popisu řekli, že je to 90.léta. Ale, ke mě, 90. léta byla v Portlandu asi dvacet let.

Rumpus: no, sen 90. let je zde stále živý, nebo byl.

Foster: byl jsem v tom pořadu.

Rumpus: jsem si jistý, že máte. Myslím, že pokud jste zde žili dost dlouho…

Foster: je to součást pravidel. Pokud jste tu žili dost dlouho, musíte být na Portlandii. A víte, kde jsou dobré koblihy.

Rumpus: co jste právě řekl o návratu do Portlandu znovu a znovu? Mám pocit, že postavy ve vašich příbězích přicházejí do Portlandu trochu jinak. Je to skoro jako byste zachytili ten pocit, že se vracíte do Portlandu znovu a znovu s různými očima a různými pohledy.

Foster: No, to je tak trochu vtip, že? Je vzácné potkat někoho, kdo se zde narodil, vyrostl tady, a zůstal zde.

Rumpus: takže jdete Fosterem a vaše kniha vychází pod Claire Rudy Fosterovou?
Foster: Správně.

Rumpus: a když jsou lidé jako: “jak ti mám říkat? Jak na Vás odkazujeme?”

zdvořile říkám: “jdu podle svého příjmení.”Trochu vosa-y, myslím.

Rumpus: Líbí se mi to.

Foster: kdybych byl dříve ve své “kariéře” před tím, myslím, že bych to asi úplně změnil. Ale v tuto chvíli jsem napsal tolik míst. Myslím, že… jeden rok jsem vydal přes dvě stě článků a asi dvě knihy, víš? Pokud jde o byliny, je toho hodně na vyčištění. Prostě to nestojí za to. Taky, líbí se mi slovo ” Foster.”Myslím, že mi to vyhovuje. Je to sloveso. To znamená ” postarat se o něco.”

Rumpus: je to krásné.

Foster: Děkuji. A víš, trochu závidím svým přátelům, kteří se znovu vytvoří, než se stanou veřejnou osobností. Ale to jsem neměl. Takže jsem prostě to, co jsem. Tam bylo mnoho důsledků pro mě vyjde jako trans a pak se držet svých zbraní. Bylo to velmi, velmi těžké. A myslím, že i pro ně to bylo těžké. A měl jsem velké štěstí, že jsem našel přijetí jinde, víš? Chcete-li mít rodinu volby. Abych neměl pocit, že jsem úplně nechtěný.

Rumpus: rodiny volby se objevují hodně v lesku všech dob.

Foster: dělají. To bylo opravdu důležité téma. Myslím, že příběhy v knize byly napsány, myslím, od roku 2005. To bylo dlouhé šíření. To nejsou všechny nové kousky. Některé z nich byly zveřejněny dříve. “Pas de Deux” byl publikován v roce 2006, myslím, a byl nominován na cenu Best of the Web award v Toasted Cheese. “Venus Conjunct Saturn” byl publikován v jiné antologii a byl nominován na Pushcart. Tyto příběhy byly kolem trochu, některé z nich. Titulní dílo začalo jako moje Diplomová práce.

Rumpus: v undergrad?

Foster: Ano.

Rumpus: to je dlouhá doba.

Foster: je to třináct let. Takže trvalo, než se tyto kousky tak nějak spojily. Ale myslím, že tento proces je paralelou mého vlastního rostoucího sebeuvědomění. Víš, že vím, že jsem byl queer navždy. Chci říct, Byl jsem venku jako queer navždy. Ale trans věc je nová.

Rumpus: takže vaši rodiče byli v pohodě S podivností, prostě vyděsili –

Foster: ignorovali to.

Rumpus: Ach, ignorovali queerness?

Foster: “můžete si dělat, co chcete. Nech si to pro sebe.”

Rumpus: vidím.

Foster: a ublížili mi. Ale myslím, že sbírka opravdu vyšla z té touhy cítit se držen. Projít tímto místem s vědomím, že nejste sami. Pravděpodobně jste měli tuto zkušenost, ale když jste žili v Portlandu dost dlouho, nebudete moci nikam jít, aniž byste viděli někoho, koho znáte.

Rumpus: Jo.

Foster: bez ohledu na to, jak velký Portland se dostane, všiml jsem si, že je to stále malé město tímto způsobem a opravdu jsem to chtěl ve sbírce odrážet. Jako, úmyslné propojení postav, jejich spolupracovníci, kteří se navzájem neznají, nebo pošťák, nebo konečná Lesbička. Ta pracovní věc, která je, že “spal jsem s tvým bývalým,” ale ani jeden z nás ji opravdu nepotkal. Víš? Prostě všechny ty věci. Sdílení bývalých. “Naše” přítelkyně. Víš, takové věci?

Měl jsem na to otázku. Oh! Protože když jsme se objevili na rohu ve stejnou dobu ,proto jsem byl jako, ” to je jako vaše kniha. To je věc. To by se stalo ve vaší knize.”Bylo to jako scéna.

Foster: je to scéna. Může to být scéna.

Rumpus: no, podívám se na to ve vaší další sbírce. Ok, tak jsem přemýšlela o nějaké čarodějné, Tarot, horoskop-y věci, které je ve Lesk Kdy jindy, a její vztah k podivnosti. Jak se cítíte, že tyto dvě věci narážejí proti sobě?

Foster: za prvé, astrologie je gay.

Rumpus: Řekni mi víc.

Foster: je. Víte, když jsme mluvili o pátku 13., a ženskou sílu ničena patriarchátu, jsem si všiml, že v queer kultuře, ať už je to jazyk-in-tváře, nebo campy nebo co, tam je skutečná touha mít moc, a pohodlí, že víra poskytuje bez náboženské struktury, která může být velmi skličující pro queer lidi. Bůh je v knize opakujícím se tématem, stejně jako spiritualita. A pro mě, astrologie, tarot, pohanství, rituál, je queered spiritualita. Je to místo mimo církev, kde stále můžeme najít svou moc a patřit. Je to alternativa k Bohu, Bohu Otci, tam venku. Bůh vládce. Ale je to také, myslím, víte, že dívka s vámi flirtuje, když se zeptá, jestli se můžete spojit na Co-Star.

Rumpus: ani nevím, co to je.

Foster: jste heterosexuál?

Rumpus: Ne!

Foster: víte, jaké je vaše rostoucí znamení?

Rumpus: Mm-hmm

Foster: Jo, gay. Ale to je vtip. Protože jako v Portlandu, pokud znáte své sluneční znamení, vaše měsíční znamení, a vaše stoupající znamení, jste pravděpodobně divný.

Rumpus: Jo. Vodnář. Pro případ, že by vás to zajímalo. Taky mě zajímalo, když mluvíte o astrologii a čarodějnictví a celé této alternativě … vyrostl jsem v severní Kalifornii a moje máma byla velmi nová, a proto jsem tyto věci velmi dlouho odmítal. Byl jsem jako, ” je to jako hovno, které dělá moje máma, a já s tím nechci mít nic společného.”.”

Foster: to je fér.

Rumpus: Ale pak jsem potkal několik lidí, kteří nebyli jako moje máma, kterou jsem miloval a která mi řekla, ” ne, magie je jako byste mohli prohlásit, co chcete být kouzlem.”. Jako byste mohli říct, co jsou věci, a prostě jsou.”A já jsem byl jako, oh! Nemusíte získat moc od někoho jiného. Může to být vaše vlastní.

Foster: jedna z věcí, které se mi na něm líbí, je, že je ze své podstaty anti-hierarchický.

Rumpus: Ano! Že.

Foster: chci říct, můžete se přihlásit do třídy, a můžete mít svého astrologa, který se vám líbí, nebo si myslím, že se můžeme učit jeden od druhého. Ale existuje koncept power-over, power-under není ve skutečnosti součástí tohoto systému. Pro mě, astrologie je zkratka pro tuto svobodu uvnitř sebe sama. A z divného pohledu, myslím, že je opravdu zmocňující říkat jako “ano, můj život je magický. Ano, Jsem plný moci. Můj život je zaklínadlo. Slova, která mluvím, mají význam, protože změní každého, koho se dotknou.”To je mocné. Nepotřebuju povolení mluvit.

Rumpus: vpravo, což je obrovské. A další věc, o které přemýšlím S podivností a čarodějnou spiritualitou, je to všechno předchází této další vrstvě sraček, se kterou jsme všichni vyrostli jako tradice.

Foster: tato stará věc?

Rumpus: Yeah, Ye olde shit layer. Víš, tenhle?

Foster: miluji to.

Rumpus: jsem tak výmluvný. Ve vaší knize je tolik vědců. Jste vědec?

Foster: tak nějak. Moje matka byla pětadvacet let strážkyní parku a já byl vychován a tahal invazivní plevel na polích. Tak jsme to dělali. Ochrana přírody, to je pro mou rodinu opravdu důležitá hodnota. Její otec je profesor mořské biologie, který mě vychoval při sdružování přílivu na pobřeží Kalifornie. Takže to vždycky bylo tak, jak to vidím já. Také si myslím, že taxonomie, které používáme, jsou jejich vlastní kouzlo. Myslím, že existuje myšlenka, která převládá ve více duchovních cestách, kde pokud víte, že něco je pravé jméno …

Rumpus: pojmenování, mm-hmm.

Foster: … můžete volat podle jeho jména a to vám odpoví. Takže vidím, že ve vědě, kde lidé mohou izolovat tyto věci, částice nebo tento organismus, a pojmenovat to a vidět to, pak to budeme vlastnit.

Rumpus: takže moje otázka zní: všechny tyto věci existují bez jejich jmen. Jako by se děly atomy a kvarky, než to někdo pojmenoval, tak jaké je kouzlo pojmenování? Dává nám to falešný pocit porozumění věci, které ve skutečnosti nerozumíme?

Foster: to ano. A myslím, že pro sebe, proces pojmenování, a proces identifikace, posiluje, a také omezující. Myslím, že je velmi lákavé říci: “já jsem tato věc, a zítra budu tou věcí.”Ale moje identita neexistuje v jazyce, a to je v pořádku. Vysvětloval jsem, že když mi někdo říká “ona”, nijak zvlášť se mi to nelíbí, ale není to o mně. Myslím, že vnímání někoho jiného a jazyk, který používá, říká mnohem víc o sobě než o mně.

Rumpus: No, to svědčí o tom, co vidí.

Foster: to je to, co vidí. Znáte Poslední jednorožec?

Rumpus: Ano.

Foster: Dobře. Takže je tu scéna, kde jednorožec byl zajat čarodějnicí, pamatuješ? Půlnoční Karneval maminky Fortuny. A jednorožec byl držen v kouzelné kleci.

Rumpus: není Mia Farrow jednorožec?

Foster: Ano. Mia Farrow, Alan Arkin, Jeff Bridges. A maminku Fortunu, kterou by teď mohla hrát Angela Lansbury, když o tom přemýšlím. Jaké obsazení! Jednorožec je zmatený, protože vidí svůj odraz v mřížích na kleci a je tu druhý Železný roh. Čarodějnice na ni vrhla kouzlo a z čela jednorožce vyrostl druhý roh. A čarodějnice říká: “Nikdo neví, co jsi. Musel jsem jim dát roh, který mohli vidět, protože nikdo neví, co jsi zač.”

Rumpus: Ach, správně, protože lidé nevidí jednorožce.

Foster: Pokud nejste jako nedotčená Panna, a kde byly ty ve středověku?

Rumpus: Nikde. Samozřejmě.

Foster: radar unicorn byl potlačen patriarchátem.

Rumpus: patriarchát zničil unicorn radar!

Foster: Děkuji. Patriarchát ti vzal jednorožce.

Rumpus: jsem tak šílený! A také mě nutí přemýšlet o tom, jak moc moje dcera miluje jednorožce, a to mě dělá smutným.

Foster: jsou úžasné. Jednorožci mohou dělat cokoli. Mám pocit, dokud jsem nezačal označování můj identifikovat a být opravdu předem asi jako, “Ano, jsem divný, nonbinary, trans spisovatel,” dokud jsem nezačal přizpůsobení těchto štítků, necítil jsem viděl. Což je hloupé, protože moje identita existovala …

Rumpus: protože jsi tam byl celou dobu. Jako kvarky.

Foster: Ano, ale stal jsem se skutečným, když jsem pro to měl jméno. Víš? A vidím, že ostatní lidé dělají tu práci a opravdu ji tam dávají, a mám pro ně tolik obdivu, že to tvrdí. I když je to nedokonalé a neúplné, je to něco. A bylo pro mě opravdu důležité napsat knihu, která neměla žádné smutné konce. Jsem tak unavený z queer a trans a femme a ženské lidi jsou používány jako oběti znovu a znovu.

Rumpus: můžete se mnou mluvit trochu o celebritách? Jako bych vám mohl dát hypotézu o tom, proč je astrologie ve vaší knize. Ale celebrita je tady vlákno. Je to zajímavé vlákno, které se zdálo nečekané.

Foster: myslím, že pacifický severozápad, zejména, a grunge kultura, a punk, a všechny tyto věci byly velmi anti-celebrity. Kde se považuje za neslušné chtít být slavný. Ale na opravdu dlouhou dobu je to, jako byste se stali notoricky známými nebo známými, byli jste zaprodanci.

Rumpus: Jo.

Foster: Z mého pohledu klauna v mém posledním příběhu říká, “chtěl bych být slavný, protože jsem chtěla vědět, jestli bych to líbí nebo ne.”A je tu touha být viděn. Chci, aby mě viděli. Chci, aby mě lidé poslouchali. A myslím, že každý to tak cítí. Myslím, že ve chvíli vytvoření účtu Twitter, nebo Facebook účet, můžete sdílet s celým světem, který chcete poslouchat, a že máte něco, co stojí za to říká. A já jsem velmi v pořádku s tímto impulsem v této knize. Celebrity znamená být oslavován,a kdo nechce být oslavován?

Rumpus: to se mi líbí.

Foster: ve vztahu k bytí trans, jedna z věcí, které jsem se naučil, protože jsem vyšel, je, že lidé chtějí vypadat. Chtějí zírat. Chtějí poslouchat. Jsou zvědaví. A nemyslím si, že chci být slavný tím, že jsem trans. Rád bych byl slavný tím, že jsem skvělý spisovatel.

***

fotografie Foster od Kaitlyn Luckow.